Nejběžnější vazba má označení V1. Při vazbě V1 se hřbet tiskoviny prošívá několika skobičkami. Nejčastěji se používá pro brožury a katalogy, časopisy, kalendáře apod.
Skobičky nejsou před šitím hotové (jako v sešívačce), ale vzniknou v šicí hlavě stroje z drátu odvíjeného z kluba. Některé šicí hlavy umožňují tzv. šití s očkem do šanonu (hlava drát zformuje - ohne do požadovaného tvaru)
Pro tiskoviny v malém nákladu se používá jednoúčelová drátošička, ve které se po vložení tiskoviny na nakládací stůl (stříšku) nožním spínačem všije skobička do hřbetu (po jedné). Následně se musí tiskovina oříznout na formát pomocí řezačky.
Pro větší náklady tiskovin se používají šicí linky. Touto linkou projíždí unášecí kolejnice, na kterou postupně "padají" v pořadí za sebou jednotlivé složky a tím dochází ke snášení tiskoviny. Pod šicí hlavu již dorazí složená tiskovina, která je následně prošita a při jednom průchodu oříznuta ze tří stran (kromě hřbetu), takže z linky vyjde již hotová tiskovina.
Tento typ vazby je využitelný pro rozsah v řádu desítek stran (dle oborové normy do 88 stran). Při větším rozsahu by již nemusela skoba tiskovinu dobře prošít, případně by se samovolně otvírala. Pro větší rozsahy se používá lepená vazba V2, případně vazba šitá a lepená V4.
Výhoda vazby V1
- jednoduchá, mechanicky odolná rychlá vazba
Nevýhoda vazby V1
replica cartier- vlivem tloušťky materiálu tiskovina ve hřbetu značně nabývá a stránky se směrem do středu tiskoviny postupně zkracují. Je potřeba mít toto na zřeteli při tvorbě grafiky (pozor na číslování stran apod). Druhou možností je zavedení tzv. stránkové redukce.