Bitmapový (rastrový) formát obrázku

Jedná se o jeden ze dvou základních formátů dat, ve kterém je uložen grafický soubor – obrázek. Pro uložení čarových dat se nejčastěji používá vektorový formát obrázku.

Tomuto formátu se též říká bitová mapa, zkráceně bitmapa. Obrázek je složen z jednotlivých bodů (pixelů), které tvoří síť. Každý je nositelem minimálně tří informací - poloha XY (kolikátý bod je to na vodorovné ose a kolikátý bod je to na svislé ose) a barvu bodu. Podle barevného rozsahu se dělí bitové mapy na:

a/ pérové obrázky (pérovky, perokresby) - jsou složené pouze z černých a bílých bodů (barva může nabývat pouze hodnot 0, nebo 1 - základ počítačové dvojkové soustavy). Pérové obrázky (na rozdíl od černobílých a barevných obrázků) je možno (v určitých případech) vyjádřit i čarově - vektorově.

 

b/ černobílé obrázky (fotografie, autotypie, polotón) - nejsou složené pouze z černé a bílé, ale i z odstínů šedé - "šedoškálové", nebo taky "greyscale". Tzv. polotóny (barevné tóny mezi černou a bílou) se vyjadřují procentem (odstínem) černé barvy - např. 35% černé - světle šedá. Základní počet odstínů šedi v počítačové grafice a polygrafii je 256 (odstínů šedi). To je zhruba počet odsínů šedi, které je schopno rozeznat lidské oko.

c/ plnobarevné obrázky (fotografie, autotypie, polotón) - každý bod má popsánu nejen svoji polohu, ale i barvu v minimálně třech barevných složkách (základní barevný model RGB). Každá barevná složka má opět 256 odstínů. Díky tomu můžeme vyjádřit celkem 256 x 256 x 256 jednotlivých odstínů barvy. To je celkem 16,8 mil. barev.

Barevnost obrázků v modelu RGB použijeme pro zobrazení v zařízeních, které tento model používají - počítačové monitory (webová grafika).

Popis barevnosti v modelu CMYK použijeme pro reprodukované obrázky - ofsetovým tiskem, maloformátových i velkoformátovým digitálním tiskem.

Nejběžnějším tzv. bitmapovým editorem (grafickým programem) je Adobe Photoshop.

Typickým představitelem bitmapových formátů je - TIFF, EPS, JPG, PSD.

Zápis bitmapových dat je vzhledem k jejich rozsahu poměrně objemný - data jsou velká desítky i stovky megabytů.

Z toho důvodu se někdy používají komprese:

1/ bezztrátové - pomocí zvláštního algoritmu se objem dat zmenší. Tento typ komprese nijak data nezjednodušuje (negeneralizuje) a tudíž nedochází ke ztrátám kvality. Jedná se např. o LZW kompresi pro bitový formát TIFF

2/ ztrátové komprese - nejběžnější je formát JPG. Při této kompresi algoritmus zasáhne do dat a zjednoduší je. Snaží se o minimalizaci vizuálních změn. Komprese obrázku by tedy měla být co nejméně "poznat". U některých formátů je možno úroveň komprese (a tedy generalizace) obrázku nastavit (ve více stupních).

Obecně lze říct, že pro tiskové výstupy se kompresí používá méně, než pro zobrazení monitorem (web).