Digitální nátisk

Digitální nátisk se používá ze dvou důvodů:

1/ pro kontrolu barevnosti graficky zpracovaných digitálních dat (zejména obrázků)

2/ pro kontrolu barevné shody výsledného tisku - zejména ofsetového tisku archového i rotačního a velkoformátového digitálního tisku - s tímto nátiskem

 

Dnes se pro profesionální použití používá tzv. certifikovaný digitální nátisk. Poté, co se nátisk zhotoví, se proměří správnost barevných parametrů pomocí přístroje, který se jmenuje spektrofotometr (zjednodušeně přístroj, který umí změřit barvy). Pokud je měření v pořádku, je vydán certifikát o  souladu s normou ISO 12647-7 pro ofsetové tiskárny.

Digitální nátisk se dnes téměř výhradně zhotovuje na inkoustových tiskových zařízeních (tiskárnách, případně plotrech, nejčastěji od firmy Epson). V podstatě se jedná o "lepší", ale přesto standardní komerční tiskárny. Co z těchto tiskáren dělá certifikovaný digitální nátisk je speciální software (např. od německé společnosti GMG). Tento software umožňuje velmi přesnou kalibraci a správu barev. Dále umožňuje částečnou simulaci Pantone barev a simulaci tiskového bodu (barevný výstup je složen z jednotlivých bodů, jako je tomu u konvenčního ofsetového tisku.

Pro výrobu digitálního nátisku se používá většinou natíraný ("coatovaný") fotopapír, který má široký barevný rozsah (gamut), je stabilní (stálobarevnost po vytištění), má minimální obsah optických zjasňovačů.

Digitální nátisk má oproti chemickému nátisku několik výhod:

a/ je cca 3x levnější (i sama technologie pro zhotovení je mnohem levnější)

b/ je podstatně rychlejší

c/ umožňuje přesnější a častější kalibraci (správné barevné nastavení)

d/ umožňuje simulaci Pantone barev